Bylinková lékárnička na zimu

Bylinková lékárnička na zimu: úleva na krk, rýmu i kašel

Zima už je opravdu tady. První sníh vystřídal podzimní plískanice a s ním se hlásí i obvyklá sestava drobných neduhů – škrábání v krku, rýma a kašel. Ne vždy je nutné hned sáhnout po „těžkém kalibru“ — u běžného nachlazení umí řadě lidí ulevit i rostliny. Některé mají dlouhou tradici bezpečného používání a oficiální evropské monografie, jiné navíc stojí na klinických studiích. Důležité je vědět, kdy po nich sáhnout, v jaké formě a pro koho se hodí. Tady je bylinková jedenáctka pro chladné týdny – s tipy, jak z ní dostat to nejlepší.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) 

Královna na krk – Středomořská trvalka, u níž se cení především list. Už samotný název Salvia odkazuje na latinské slovo salvare – „léčit“. List obsahuje třísloviny a silici (mimo jiné thujon a cineol). Třísloviny jemně stahují a zklidňují sliznici a silice dodává antimikrobiální účinek. Proto se šalvěj výborně hodí při zánětech v ústech a krku – jako kloktadlo, sprej nebo pastilky. Zároveň se tradičně používá i při nadměrné pocení – například v menopauze, včetně nočního pocení. 
V těhotenství a při kojení se užívání šalvěje nedoporučuje. Pro tyto situace chybí bezpečnostní data, a navíc thujon v éterickém oleji může být ve vyšších dávkách neurotoxický. Při jeho předávkování jsou popsány závratě, bušení srdce a křeče – proto se v léčivých přípravcích hlídá i maximální denní expozice thujonu, která má zůstat pod limitem 6 mg. Proto je vhodné držet se doporučeného dávkování v příbalovém letáku a zbytečně neužívat silné tinktury dlouhodobě.

Islandský lišejník (Cetraria islandica) 

Ochranný „šál“ pro hrdlo – Na rozdíl od ostatních bylin nejde o rostlinu, ale o symbiotické soužití houby a fotosyntetického partnera (zelené řasy nebo sinice). V lékařství se využívá stélka, bohatá na slizové polysacharidy (cukry), které na sliznici krku vytvoří jemný ochranný film. Pastilky či sirupy s islandským lišejníkem tak zklidňují škrábání v krku a tlumí suché pokašlávání a „hladí“ sliznici, než se sama zhojí. Když je krk hodně podrážděný, funguje i studený macerát. Slizy se vyluhují šetrněji a na sliznici vytvoří delší ochranný film (studený macerát nebo teplý nálev užívaný 3–4× denně). Pokud však potíže trvají déle než týden nebo se zhoršují, je na místě konzultace s lékařem.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

Hladivé listy do sirupu – Běžná bylinka našich luk a cest, původem z Evropy a západní Asie, která se díky člověku rozšířila po světě. Využívá se list se slizovými látkami, jež zklidňují podrážděnou sliznici, má také mírný bronchodilatační a antitusický efekt, proto se hodí při suchém, dráždivém kašli – typicky jej najdeme v sirupech či pastilkách (často i pro děti podle věku). Zajímavostí je, že právě jitrocel (zejména příbuzný druh jitrocel větší) si v Severní Americe u domorodých kmenů vysloužil přezdívku „White man’s footprint“ neboli „Stopa bílého muže“ – rostlina se totiž usazovala všude tam, kde evropští kolonisté narušovali půdu jejich cestami a sídly.

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla)

Jemná síla květů – Heřmánek patří mezi nejznámější léčivé rostliny Evropy. Z květů se připravují nálevy, kloktadla či inhalace, které se tradičně používají při podráždění v krku, nachlazení a rýmě. Jemně antiseptický éterický olej a flavonoidy přinášejí zklidnění sliznic a podporu hojení. Evropská léková agentura heřmánek uznává pro úlevu při lehkých zánětech v ústech a krku, k inhalacím při rýmě a zevně ke zklidnění podrážděné kůže. U citlivých osob může heřmánek vyvolat alergickou reakci – nejčastěji ve formě kontaktní dermatitidy nebo podráždění sliznic. Kdo má prokázanou alergii na „příbuzné“ rostliny (hvězdnicovité), měl by se mu vyhnout.

Tymián (Thymus vulgaris)

Aromatický „hnací motor“ hlenu – Jméno Thymus bývá spojováno s řeckým slovesem thýein – „obětovat, pálit při oběti“; tymián se totiž ve starověku pálil jako vonná oběť. Vůně „kuchyňské“ bylinky je daná látkami thymol a karvakrol, to jsou složky silice s antimikrobiálními účinky a s protizánětlivými efekty. Proto se tymián v léčivých přípravcích používá zejména u kašle spojeného s nachlazením. Uvolňuje hlen, podporuje vykašlávání a zklidňuje dráždivost průdušek. Tradičně se objevuje i u mírných trávicích potíží (nadýmání, křeče), kde se uplatňuje jeho spasmolytický a karminativní efekt. Velmi častá je fixní kombinace tymiánu s kořenem prvosenky, také ve směsích s jitrocelem nebo eukalyptem. 
Pro dýchací cesty se užívají čaje, sirupy, pastilky i standardizované extrakty. Éterický olej z tymiánu je koncentrovaný a může být dráždivý. V těhotenství a při kojení se jeho vnitřní užití nedoporučuje. 

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Saponiny pro průdušky – Z antiky je břečťan známý jako symbol života a obnovy (věnce z břečťanu nosili Řekové i Římané). Je to dlouhověký, stálezelený popínavý keř se dvěma tvary listů (mladé – laločnaté; dospělé – celokrajné), v městech je ceněn i pro schopnost zachytávat prach ovzduší. Z listů břečťanu pocházejí extrakty se saponiny (zejména α-hederin), které zvyšují sekreci v dýchacích cestách, zlepšují klouzavost hlenu a nepřímo uvolňují stažené průdušky – proto jsou břečťanové sirupy klasikou u produktivního kašle. Zároveň platí, že bobule jsou pro člověka nepoživatelné a přípravky se mají skladovat mimo dosah dětí. 
U malých dětí se řiďte věkovými omezeními konkrétního přípravku, některé břečťanové sirupy nejsou vhodné do 2 let.

Pelargonium sidoides 

„Umckaloabo“ – Jihoafrická léčivka, u nás nejčastěji známá svým standardizovaným extraktem z kořene (např. EPs 7630) v kapkách, tabletách nebo pastilkách. Tato rostlina je ceněna pro symptomatickou léčbu akutních infekcí horních cest dýchacích (kašel, rýma, bolest v krku) u dětí i dospělých, kde prokazatelně zkracuje a mírní příznaky oproti placebu.
Monografie „Pelargonii radix“ je vedena i v Evropském lékopisu. V tradiční medicíně jižní Afriky byl kořen užíván při „nachlazení“ a bolestech v krku. 
V literatuře se diskutuje i vliv na koagulační testy, proto je vhodné uvést při kontrole u lékaře všechny současně užívané přípravky. V těhotenství a při kojení se přípravky z kořene pelargonie obvykle nedoporučují (kvůli nedostatek dat)

Máta peprná (Mentha x piperita) a mentol

Pocit volnějšího dechu – Mátový list a éterický olej s mentolem aktivují „chladové“ receptory v nose. Výsledek? Pocit volnějšího dýchání i při ucpaném nose. Je dobré vědět, že mentol objektivně průchodnost nosu nezvyšuje – jde především o pocitovou úlevu.
Éterické oleje s mentolem nepatří k obličeji kojenců a malých dětí kvůli riziku reflexní zástavy dechu (riziko laryngospasmu), celkově se éterické oleje u dětí <2 let neužívají. Při refluxu může menthol zhoršit pálení žáhy. V oblasti trávení se využívají i enterosolventní kapsle s mátovou silicí, které tlumí křeče hladké svaloviny.

Lípa (Tilia cordata)

Horký čaj na zimnici – Používá se květ (správně „lipový květ“). Flavonoidy a slizové látky přispívají mimo jiné k mírnému protizánětlivému (antiflogistickému) působení na sliznice. Z lípy se tradičně dělají horké nálevy při nachlazení – jemně podporují pocení, zklidňují podrážděné sliznice a doplňují pitný režim v době zvýšené teploty. Běžně se užívá k úlevě příznaků běžného nachlazení a také u mírných projevů psychického napětí. Ideální je začít hned první den virózy – dát si večer horký čaj; právě tehdy bývá účinek největší. Prakticky se hodí do „zimních“ směsí např. s heřmánkem či bezem. 

Bez černý (Sambucus nigra)

Čaj a sirup pro první dny virózy – U bezu se používají květy na horké čaje a plody na sirupy/šťávy. Květ má v Evropě dlouhou tradici u raných příznaků nachlazení: teplý nálev jemně zahřeje, podpoří pocení a doplní pitný režim, což u běžné virózy pomáhá ulevit od škrábání v krku a zimnice. 
Plody dodávají sirupům tmavé barvivo z anthokyanů. V praxi to znamená především antioxidační účinek a může to přispívat k mírnému zkrácení a zmírnění příznaků rýmy a „chřipkového“ nachlazení. Účinek je podpůrný a nejlépe funguje při krátkodobém užití hned na začátku obtíží. Vždy používejte tepelně zpracované produkty; syrové části rostliny (zejména nezralé plody) obsahují kyanogenní glykosidy a nehodí se k přímé konzumaci.

Lékořice (Glycyrrhiza glabra)

Sladké dřevo, které umí být až moc silné. Využívá se kořen, ten obsahuje glycyrrhizin, který přináší zklidnění sliznic a expektorační efekt (pomáhá při vykašlávání), zároveň však napodobuje účinek mineralokortikoidů. Při vyšších dávkách nebo dlouhodobém užívání může vyvolat nedostatek draslíku, zadržování tekutin v těle a vzestup krevního tlaku, vzácně i poruchy srdečního rytmu. Obecně se doporučuje krátkodobé užití a dodržení doporučeného dávkování. Opatrnost by měl mít na paměti člověk u hypertenze, srdečního selhání, při současném podávání diuretik, srdečních glykosidů či kortikoidů.

Byliny mohou ulevit od příznaků běžných respiračních infekcí – některé hlavně zklidněním sliznic (lišejník, jitrocel, heřmánek), jiné podporou vykašlávání (tymián, břečťan), další doplní „pocení a pitný režim“ (lípa). Když se byliny vybírají cíleně a s ohledem na kontraindikace, mohou zpříjemnit průběh nachlazení i chladných týdnů. A pokud je situace nejasná, lékárna je dobré místo, kde poradí, co pro koho a kdy dává smysl.

Máte nějaké další dotazy? Zaujali jsme Vás, nebo jste v našem článku nenašli vše, co jste hledali? Neváhejte nás kontaktovat!