Svět ticha

Svět ticha? Proč znakové jazyky potřebují slyšet všichni

Poslední plný týden v září patří každoročně Mezinárodnímu týdnu neslyšících. A 23. září se po celém světě slaví Mezinárodní den znakových jazyků. Smyslem je připomenout, že znakové jazyky nejsou „pantomima“, ale plnohodnotné jazyky se svou gramatikou i kulturou – a že přístup ke znakovému jazyku je klíčový pro rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči i práci. OSN tento den oficiálně vyhlásila v roce 2017; Mezinárodní týden neslyšících se přitom slaví už od roku 1958.

Podle Světové zdravotnické organizace žije na světě velké množství lidí s poruchou sluchu (více než 5 % populace) – nejčastější je částečná ztráta sluchu, zcela neslyšících je menší část populace (zhruba 2 %). Ztráta sluchu může být vrozená, získaná (např. po úrazu či infekci) nebo se postupně rozvíjí se stárnutím. Mnoho neslyšících a nedoslýchavých používá znakový jazyk – vizuálně-manuální systém, který pracuje s pohyby rukou, mimikou a pohyby hlavy i těla.

Znakový jazyk: víc než gesta

Znakový jazyk je přirozený jazyk ve vizuálně-prostorové modalitě. Má vlastní slovosled, gramatiku a slovní zásobu, nejedná se o „převlečenou“ mluvenou řeč. Vedle manuálních prvků (tvar ruky, pohyb, místo v prostoru) nese význam a gramatiku také mimika a držení těla (tzv. nemanuální prvky).

Neexistuje žádný univerzální znakový jazyk. Různá společenství si historicky vytvořila stovky národních znakových jazyků, které se od sebe liší stejně jako jazyky mluvené. Znakové jazyky sice často využívají ikonická gesta (znak vypadá jako to, co vyjadřuje), ale řada znaků je čistě konvenční – jejich tvar s významem přirozeně nesouvisí; platí to, na čem se uživatelé jazyka shodli. Stejné je to i v mluvených jazycích. Stejně tak existují dialekty a generační rozdíly, jinak znakují starší lidé a jinak teenageři. Jazyk se přirozeně vyvíjí, vznikají nová slova a starší mizí.

Český znakový jazyk (ČZJ) v kostce

ČZJ je jazyk české komunity neslyšících. Historicky patří do „francouzské“ větve znakových jazyků. Ve Francii totiž vznikla první škola pro neslyšící, kde se učili vzdělanci z Čech a Německa.  První škola pro neslyšící u nás je doložena už v roce 1786 a patřila k nejstarším na světě. Důležité je, že čeština a ČZJ jsou různé jazyky – „odezírání“ umí někdy pomoci, ale samo o sobě je náročné a má omezenou přesnost.

Jak se domluvit: 7 jednoduchých pravidel
• Stůjte čelem k člověku, mluvte přirozeně a jasně artikulujte.
• Nezakrývejte ústa (rukou, rouškou), nekřičte – vyšší hlasitost nepomáhá.
• Pište – poznámky v mobilu nebo na papíře jsou rychlé a účinné.
• Dávejte stručné a jasně strukturované informace bez zkratek a dvojsmyslů.
• Zvažte přepis mluvené řeči (aplikace s „live“ titulky).
• Domluvte tempo a průběžně ověřujte porozumění.
• Kdykoli je to vhodné, využijte tlumočníka ČZJ – osobně nebo online.

Bezpečné poslechové návyky: chraňme sluch (nejen) mladých

Kritickou skupinou jsou mladí lidé (12–35 let). Dlouhý poslech na vysokou hlasitost (sluchátka), koncerty, kluby nebo hraní her mohou způsobit trvalé poškození vláskových buněk vnitřního ucha. Riziko roste s hlasitostí i délkou expozice; orientačně platí, že vše nad ~85 dB je při dostatečné době škodlivé.
Pro představu: kino mívá ~74–104 dB, motorka ~80–110 dB, sluchátka na max. ~94–110 dB, sirény ~110–129 dB, ohňostroj ~140–160 dB.

Prakticky:
• Držte se pravidla „60/60“: hlasitost ≤ 60 % a max. 60 min v kuse, pak pauza.
• Sledujte v mobilu funkce „safe listening“ (počítají i týdenní dávku).
• V hlukovém prostředí volte sluchátka s potlačením hluku – nebudete muset „přidávat“.
• Na koncertech používejte zátkové chrániče.
• Varovné signály „přeslouchání“: tinnitus (pískání/hučení), zalehlé uši, zhoršené slyšení po akci. Neustoupí-li do 24 hodin, navštivte ORL/audiologii.

Kde hledat podporu a informace

• ASNEP – Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel: informace, kurzy, advokacie.
• Česká unie neslyšících (ČUN) – kurzy ČZJ, sociální služby, tlumočení.
• World Federation of the Deaf (WFD) – mezinárodní témata a materiály k Mezinárodnímu týdnu neslyšících (aktuální motto: „No Human Rights Without Sign Language Rights“).

Co se během týdne děje

Napříč Českem probíhají přednášky o sluchovém postižení, divadelní představení a koncerty tlumočené do ČZJ, dny otevřených dveří v organizacích pomáhajících neslyšícím i komunitní setkání. Cílem je přiblížit svět neslyšících veřejnosti a ukázat, jak snadno lze komunikaci zpřístupnit.

Mezinárodní týden neslyšících a Den znakových jazyků nejsou „jen“ symbolické akce. Připomínají, že jazyk = přístup k informacím. Ať jste učitel, zdravotník, lékárník, nebo prostě soused, pár jednoduchých návyků a ochota přizpůsobit komunikaci dokážou udělat obrovský rozdíl – pro všechny, kdo komunikují očima.

Máte nějaké další dotazy? Zaujali jsme Vás, nebo jste v našem článku nenašli vše, co jste hledali? Neváhejte nás kontaktovat!