Odčervování - psi a kočky

Mazlíčci doma: odčervování a hygiena

Mazlíček v domácnosti přináší radost, kontakt a často i lepší náladu. Zároveň ale platí, že některé věci nejsou na první pohled vidět – například vnitřní paraziti a kontaminace prostředí, která s nimi může souviset. Není to důvod k panice ani k „sterilní domácnosti“, spíš k rozumnému nastavení pravidel: jak často řešit odčervení, na co myslet u dětí a těhotných a proč hraje roli i obyčejné mytí rukou. V článku najdete přehled nejčastějších rizik a doporučení, jak problémům předcházet. 

Co jsou vnitřní paraziti

Pod „vnitřní parazity“ se nejčastěji řadí střevní červi a někteří prvoci. Zásadní je, že přenos na člověka obvykle neprobíhá „pohledem na psa“, ale přes kontaminované prostředí (půda, výkaly, ruce, předměty), případně přes mezihostitele (např. blechy).

Škrkavky 
Škrkavky se vyskytují u psů i koček a problémem bývá hlavně to, že jejich vajíčka mohou kontaminovat půdu (zahrada, pískoviště). K příznakům u zvířat mohou patřit kašel a dýchací potíže, průjem, zvracení, hubnutí a dehydratace. U lidí (zejména u dětí) vzniká riziko při zanesení vajíček do úst – typicky když si dítě po hře venku dá ruce do pusy. Přenos tedy souvisí spíš s hygienou a úklidem výkalů než s běžným hlazením.
Tasemnice
U psů i koček se může objevit také tasemnice. Důležitým článkem v jejich vývoji je blecha (zvíře ji spolkne při vykusování srsti), která se stává přenašečem. U loveckých zvířat a zvířat, která loví drobné hlodavce nebo mají přístup k syrovým vnitřnostem, je na místě myslet i na tento způsob možné nákazy. 
Giardia
Giardie nejsou červi, ale prvoci. U zvířat se mohou projevit průjmem, u mláďat je jejich výskyt častější. V praxi bývá nejtěžší to, že při výskytu giardií je často potřeba řešit nejen léčbu zvířete, ale i důslednou hygienu prostředí (pelíšky, textilie, úklid).
Toxoplazmóza a těhotenství
Toxoplazmóza s odčervováním úplně nesouvisí, ale do domácnosti s mazlíčky patří, protože se často řeší v těhotenství. Kočky mohou být zdrojem oocyst (vajíčka) ve výkalech, velká část rizika v praxi ale souvisí také se syrovým nebo nedostatečně tepelně upraveným masem a prací se zeminou. Proto má smysl u těhotných řešit nejen kočičí toaletu, ale i kuchyňské návyky a používání rukavic na zahradě. V ČR se u lidí každoročně hlásí desítky případů klinické toxoplazmózy.

Jak poznat, že by odčervení mohlo být na místě

U zvířat mohou být příznaky nenápadné – a někdy žádné. Zpozornět se vyplatí hlavně při těchto signálech:
• opakovaný průjem, zvracení, nafouklé bříško, horší stolice 
• hubnutí, „neprospívání“, zhoršená kondice, matnější srst 
• svědění kolem konečníku, „sáňkování“ 
• viditelné „články“ tasemnice ve stolici nebo na srsti kolem zadečku 
• u štěňat/koťat časté zažívací potíže nebo nápadně velké bříško 

Vnitřní vs. venkovní zvíře: má to vliv?

Ano, a docela výrazný. Venkovní zvířata, lovci, zvířata s kontaktem s půdou a výkaly mívají vyšší riziko. U „vnitřní“ kočky bývá riziko nižší, ale úplně nulové není – paraziti se mohou do domácnosti dostat nepřímo (např. na botách, přes hmyz, přes syrové maso nebo přes nově přijaté zvíře).

Jak často odčervovat

Neexistuje jedna univerzální frekvence pro všechny. Veterináři obvykle nastavují plán podle věku a životního stylu zvířete – a někdy místo „odčervit automaticky“ doporučí i vyšetření stolice a léčbu podle výsledku.

1) Štěňata a koťata
U nejmenších se odčervuje častěji než u dospělých – typicky v krátkých intervalech v prvních týdnech života a poté ještě několik měsíců pravidelně. Konkrétní plán záleží na věku, hmotnosti a tom, zda jde o chov v domácnosti, nebo o vícezvířecí prostředí – proto je nejlepší držet se schématu od veterináře.
2) Dospělý mazlíček s nízkým rizikem
Například bytová kočka bez lovu a bez syrového masa, pes převážně na vodítku bez „požírání všeho možného“. Často se volí méně časté odčervení nebo průběžná kontrola (např. vyšetření stolice) a odčervení podle nálezu.
3) Dospělý mazlíček se středním rizikem
Zvíře chodí pravidelně ven, má kontakt se zahradou, parkem, někdy „něco sebere“. V praxi se odčervení často doporučuje orientačně zhruba 4× ročně.
4) Vysoké riziko
Lovecká zvířata, zvířata krmená syrovou stravou, zvířata, která mají sklony pojídat výkaly nebo kořist. Tady může být na místě častější režim, někdy i v měsíčních intervalech – typicky kvůli tasemnicím a vyšší zátěži z prostředí.

Hygiena v domácnosti: jednoduché návyky, které udělají hodně

• Ruce: po úklidu výkalů, po práci na zahradě, po hře venku a před jídlem (u dětí ideálně s dohledem) je třeba ruce vždy umýt vodou a mýdlem
• Výkaly venku: uklízet co nejdřív – i na vlastní zahradě
• Pískoviště: zakrývat, když se nepoužívá; nedovolit zvířatům přístup
• Kočičí toaleta: čistit pravidelně; u těhotných raději delegovat, případně rukavice + mytí rukou. 
• Syrové maso (BARF, vnitřnosti, pamlsky): oddělené prkénko, důkladná hygiena kuchyně, nenechávat zvíře olizovat talíře. U syrové stravy se vyplatí mít od veterináře jasně nastavený režim odčervení/diagnostiky, protože riziko některých parazitů roste. 

Kdy raději řešit veterináře

Konzultace se hodí zejména pokud:
• jde o štěně nebo kotě, březí či kojící samici
• jsou v domácnosti malé děti, těhotná nebo člověk s oslabenou imunitou
• objevují se opakované průjmy, hubnutí, krev ve stolici
• zvíře loví nebo jí syrové maso
• problém se vrací i po léčbě (často je potřeba řešit i prostředí, nejen „tabletu“)

Odčervovací přípravky

V praxi se odčervuje hlavně pomocí tablet nebo pasty či suspenze (u zvířat, která tabletu nezvládnou). U některých parazitů a u některých zvířat existují i spot-on roztoky na kůži (častěji u koček). Výběr vždy závisí na:
• druhu zvířete (pes/kočka), věku a hmotnosti
• cílových parazitech (jiný přípravek na škrkavky, jiný na tasemnice – často se používají kombinace)
• zdravotním stavu, březosti/kojení a dalších okolnostech

Odčervovací přípravky se běžně prodávají u veterináře a v lékárnách. Některé spadají do skupiny vyhrazených veterinárních léčivých přípravků, které se mohou prodávat i mimo lékárnu – například v prodejnách se zvířecími potřebami (za splnění podmínek pro prodej). 

Základem prevence proti šíření parazitů je pravidelná čistota a úklid. Parazitům se daří ve vlhku a nepořádku, proto pravidelně perte pelíšky, udržujte v čistotě kotec i kočičí toaletu a nenechávejte zvíře přicházet do kontaktu s cizími výkaly. Na procházkách mějte psa pod dohledem a hlídejte, co venku olizuje nebo ochutnává – trávníky v parcích či na sídlištích mohou být kontaminované, pokud po zvířatech někdo neuklízí.

Máte nějaké další dotazy? Zaujali jsme Vás, nebo jste v našem článku nenašli vše, co jste hledali? Neváhejte nás kontaktovat!